Vymylený příběh

8. dubna 2007 v 17:55
Tenhle příběh sem četla jednou a líbil se mi..ne jako líbil ale myslím si že si zaslouží být tady a aby se dostal kde může..
Sedím v boxu na žlabu, kam se dává voňavý sladký oves. Dívám se na svého koně. Je ještě mladý, jsou mu tři roky. Celý život má před sebou. Chroupe seno, občas se na mě důvěřivě podívá, jemně do mě šťouchne, jako by říkal:,,Nebuď smutná, máš ještě mě!" Ale jak nemám být smutná? Jak mám v klidu žít, když je svět takový, jaký je? Beznaděj, závist, škodolibost, nespravedlnost, nepochopení, smutek. Chce se mi brečet nad tímto světem, ale k čemu slzy? K čemu by pomohly? K ničemu! Akorát by se mě chopil větší pocit stesující bolesti...
Sedím dál a koukám na svého koně. Kolik už jsme toho spolu zažili... Koluje v něm krev jeho otce, s kterým jsem prožila osm let svého života a navždy mu zůstane místo v mém srdci...
Sedím a tupě zírám do podlahy. Pozoruju slámu, která se chaoticky valí po boxu. Jak je krásně čistá, její zlatá barva mě na chvíli vytrhla z myšlenek... Nesnáším zlatou barvu!
Sedím na žlabu a zírám do čerstvě nastlané slámy. Kousek dál stojí můj kůň a chroupe voňavé seno. Vychutnává si každé sousto, jako by to mělo být jeho poslední. Jako by už nikdy neměl zabořit čumák do křupavého sena, čerstvé trávy nebo sladkého ovsa. Zajímalo by mě, jestli mají koně šestý smysl...
Sedím na žlabu a šahám si do kapsy, kde nahmatám ostrý střep. Chvíli si s ním hraju. Padne mi akorát do ruky. Auu! Řízla jsem se do prstu. Je zvláštní, že necítím žádnou bolest, jen pozoruju odkapávající krev, která neslyšně padá do slámy, aby jí zbarvila na rudě červenou. Hluboká rána mě fascinuje... Šahám do kapsy a střep, ostrý jako břitva, pomalu vyndavám. Je tak průzračný, jako křšťál, jako pramínek vody vytékající ze skály, jako naděje sama...
Sedím na žlabu a už nezírám na střep. Koukám na svého koně, který našel v seně kousky tvrdého chleba a mrkve. Na první pohled je vidět, jak mu chutná, mě už si ani nevšimne. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou, jestli třeba přemýšlí nad tím, kdy se zase proběhne po pastvině nebo kdy se spolu budeme projíždět lesem či cválat jako o život po strništi... Cválat jako o život... Co je život? Někdo říká, že je to dar, že by jsme si ho měli vážit, ale kdo ví, co je ve skutečnosti. Přináší jen utrpení, bolest, smutek a žal... je to spíš trest...
Pomalu sjíždím ze žlabu na zem... Můj kůň zvedl hlavu a pozoruje mě. Jdu k němu a pohrávám si se střepem. Jeho důvěrný pohled mě na chvilku zarazil... Hladim ho po hlavě a krku, v pravé ruce pevně svírám střep... Zavírám oči a pomalu zvedám ruku se střepem a přikládám ho svému koni na krk... Stačí jeden pohyb a ... Otevírám oči a pozoruju ho...
Prudce sem trhla rukou a střep se mu zaryl hluboko do krku... Můj kůň během pár vteřin spadl na zem... Čistá sláma se barvila na rudě červenou, potůčky krve mi špinily boty a ruce... Klekla sem si vedle něj ,,Neboj Charlie, už nikdo nám nebude ubližovat!'' Až teď si uvědomuju, že sem zabila svého nejlepšího přítele, on jediný mi rozměl, on jediný mě dokázal utišit... A už to nikdy nebude jako dřív...... umírá..... odchází na věčně zelené pastviny, kde se bude prohánět bok po boku s jinými koňmi.... ,,Budeš se mít líp, než na tomhle mizernym světě." šeptám mu, ale on už to stejně nevnímá, je pryč, zemřel mi v náručí..... Život už pro mě nemá žádnou cenu, přikládám krvavý střep ke svému krku..... Bojím se... Ale udělám to....
Cítím jak se mi střep zarývá do kůže, ne, nejde to pomalu.... škubnu.... Pár vteřin cítím pálivou bolest... před očima se mi objevila černá tma, nic nevidím ani necítím..... Hlavou mi prolítla krátká vzpomínka na celý můj život, na to dobré i zlé a teď, v náručí Smrti se ptám: ,,Mělo tohle vůbec cenu?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | 9. dubna 2007 v 21:42 | Reagovat

Hm..dosť divné myslenie

2 Sasi Sasi | E-mail | Web | 5. května 2007 v 16:13 | Reagovat

Ale je to velmi pekné..len fakt jakési divné myslenie :D

3 Iwka Iwka | Web | 10. května 2007 v 18:30 | Reagovat

Och.. dosť drastocke... Mohla mať super život s konom...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.